Třídíte odpad? A co vaše děti?

Troufám si říci, že už téměř každý dospělý člověk v naší zemi o třídění odpadu minimálně slyšel, pokud ho tedy již nepraktuje. I děti o tom slýchají dost, ale vědí, k čemu to je? Proč to děláme?

Dětem většinou pomůže, když chápou smysl toho, co po nich chceme. Pokud jim to přijde správné, rádi to udělají, ale my kolikrát zapomínáme, že věci, které jsou pro nás samozřejmé, naše děti chápat nemusí.

Pokud nám záleží na přírodě a chceme našim dětem předat, jak se o své okolí starat, jak šetřit a zbytečně neplýtvat a jak jednat ekologicky, tak je důležité jim vysvětlit co, proč a jak dělat.

Přináším pár tipů, jak dětem pomoci, aby si tuto dovednost osvojily a braly ji jako samozřejmost.

1. Hrajeme s dětmi kartičkovou hru na třídění.

Montessori kartičky jsou úžasné pro každou oblast, kterou naše děti zkoumají, ať je to učení tvarů, co se z čeho vyrábí, určování zvířecích rodinek nebo třeba třídění odpadu. Pokud o Montessori nic nevíte, vůbec to nevadí. My používáme doma jednoduché kartičky, co jsem vyrobila. Na každé kartičce je jedna barevná popelnice a pak k ní přiřazujeme, co do ní vyhodíme. Máme na kartičkách různé věci z plastů, papíru, skla a ty posléze přiřazujeme. Někdy děti k obrázkům ještě nosí reálnou podobu, co doma najdou. Je to pro ně hra, kterou se ale učí důležitou věc pro život.

2. Zahrnujeme je do třídících aktivit doma – směsný odpad, tříděný odpad, kompostér.

Děti se nejvíce učí nápodobou. Můžeme jim vysvětlovat cokoliv, ale pokud budeme dělat pravý opak, nebude to fungovat nebo z toho budou akorát zmatení. Pokud sami doma třídíte, určitě děti budou dělat to samé. U nás to krásně funguje, pokud zrovna nevědí, kam tu danou věc zařadit, tak se ptají.

3. Bereme je i mimo dům na místa, kam odpad vysypáváme.

Ke kontejnerům se tříděným odpadem chodíme společně. Děti baví vysypávat daný odpad a bavíme se i o barevném rozlišení jednotlivých kontejnerů, protože zatím neumí číst, tak jak poznají, kam co dát.

4. Čteme společně popelářskou knížku a vysvětlujeme si, jak to s tím odpadem je.

Moc rádi čteme a prohlížíme popelářskou knížku. Máme tuto a děti moc baví. Tady názorně vidí, co se s naším odpadem děje, kam ho popeláři vozí a proč to tak je.

5. Učíme děti, že je třeba se po čase vzdát určitých věcí, aby nám do života mohly přijít nové.

Pravidelně s dětmi třídíme hračky a oblečení v pokojíčku. Vysvětlujeme si, že nové věci nemohou pouze přicházet, ale musí i odcházet, jinak bychom toho měli doma tak moc, že by nám tam nebylo dobře. Pokud tápeme a nevíme, čím začít, vytahujeme Kartičky na pomoc s úklidem pokojíčku a to nám pomůže začít. Děti kartičky baví, protože je to svým způsobem hra, která ale splní účel a z pokojíčka zmizí vše, co tam již být nemusí.

6. Společně darujeme naše nepotřebné věci a oblečení na charitu.

Pokud máme doma již plnou krabici vyřazených věcí, vozíme je na charitu. Děti jezdí často se mnou a cestou si vždy povídáme o tom, jak naše věci, co již nevyužijeme, pomohou zase nějakým jiným dětem nebo maminkám a tatínkům, a tak budou ještě užitečné a udělají někomu radost. Mnohem více než kdyby by nám doma jen ležely.

7. Vyprávíme si o koloběhu věcí v přírodě i možnosti jejich recyklace.

Hodně si s dětmi vyprávíme o tom, co se z čeho vyrábí a že některé věci mohou být použity znovu a může z nich být vyrobeno něco dalšího. Také na ně používáme kartičky nebo se o tom bavíme v přírodě či doma, když na něco takového narazíme a děti to zrovna zajímá.

8. Bereme děti na bazárek, kde naše nepotřebné věci prodáme.

Já osobně začala chodit na bazárky asi před dvěma lety a přijde mi to skvělý způsob, jak se během krátké doby zbavit většího množství nepotřebných věcí. Většinou děti bývají část času se mnou, aby viděly, jak to probíhá a porozuměly tomu, že i věci mají svůj čas, kdy je můžeme zase zase poslat dále. Nejvíce to chápou na oblečení, ze kterého vyrostly nebo na hračkách, se kterými si již nehrají. Tam i reálně vidí peníze, které za naše věci dostaneme a za které poté můžeme koupit zase něco dalšího, třeba větší bundu, když z té malé již vyrostly.

9. Darujeme naše věci někomu z blízkého okolí, kdo o ně stojí.

Občas se stane, že máme doma něco, co je tak leží bez užitku a někdo z našeho okolí podobnou věc shání. Společně s dětmi tedy danou věc darujeme tomu dotyčnému. Ukazujeme si, že není třeba mít doma vše, že i my můžeme někomu udělat radost dárkem, který není přímo kupovaný nebo vyráběný, ale dárkem může být i některá z našich nevyužívaných věcí.

Přeji vám i vašim dětem snadné propouštění toho nepotřebného 🙂