Je minimalismus vhodný pro rodiny?

Při sledování mladých svobodných minimalistů snadno propadnete dojmu, že jejich život je tak snadný a minimalismus tedy není nic pro rodiny s dětmi. Je přeci velice jednoduché stát se minimalistou, pokud je vám dvacet, nemáte závazky a o všem si rozhodujete jen sami za sebe.

Ano, i já dovedu si představit sama sebe, jak žiji v poloprázdné garsonce či cestuji po světě s batohem se svými třiceti věcmi a nic víc v životě nepotřebuji.

Jenže… můj život je úplně jiný. Nejsem v něm sama. Je v něm manžel, děti, byt, chata, auto, kola, koloběžky, věci na kempování, trampolína, plné koše prádla, svačinové boxy, síťky na lovení rybek, člun, vánoční dekorace, knížky, hračky,… a to bych mohla pokračovat donekonečna.

Dá se tedy život rodiny někdy považovat za minimalistický? Dává smysl se o to vůbec pokoušet?

Já myslím, že jednoznačně ANO. Určitě bude o dost jiný než život jednotlivce minimalisty, který navíc nezdědil hromady „pokladů“ po příbuzných a nemá rozvětvenou rodinu. Ale i rodina s dětmi, velkým domem či chatou a spoustou věcí se může vydat na cestu minimalismu.

Cesta začínám zjednodušením toho, co máme a vede ke změně myšlení, přehodnocení života a nabere zcela jiný směr.

Nejprve snížíme počet oblečení, hraček, odstraníme duplikáty, zrevidujeme, jak žijeme a odstraníme vše, co v životě nepoužíváme. Zjednodušíme a sladíme rozvrh celé rodiny. Snížíme počet mimoškolních a mimopracovních aktivit, podělíme se o domácí práce a zrevidujeme vše, co máme. Pravidelně třídíme, hlídáme, co domů nosíme, omezíme nákupy, spotřebujeme, co doma máme.

I velká rodina se na tuto cestu může vydat. Speciálně rodinám s dětmi velmi prospěje, když věcí bude méně, bude v nich přehled a rodina bude mít doma takové množství, které je komfortně zvládnutelné.

I my jsme toho důkazem. Minimalismus náš život převrátil vzhůru nohama. Neustálým odstraňováním nadbytku se náš domov vyloupl do úplně jiné dimenze.

Chodíme nakupovat pouze účelově, většinou umíme rozeznat to správné množství. Naučili jsme se věci pouštět a užít si to, co máme. Výprodeje v obchodním domě mě nechávají chladnou, stejně tak všude přítomné reklamy.

Minimalismus nás v ničem neomezuje:

• I my jezdíme kempovat, ale ponechali jsme si jen to, co opravdu na cestách používáme.
• I my sportujeme, ale ponechali jsme si jen ty sportovní potřeby, které používáme.
• Ano, děti mohou mít kroužky po škole, ale tolik, kolik je pro nás jako rodinu komfortní.
• Ano, i my máme dostatek oblečení, ale takové, které nosíme a padne nám.
• Ano, i my máme plně vybavenou kuchyň, ale zbavenou „udělátek“, která si nezaslouží naši pozornost.
• Ano, i my máme knížky, ale dali jsme sbohem těm, které už číst nebudeme.

Věci, které nepotřebujeme, s lehkostí pouštíme. Ano, byl to proces, který jsme se museli naučit, ale stál za to. I přesto, že vlastníme věci, se považujeme za minimalisty. Minimalismus v rodinném podání. I to je cesta.

A pamatujte nejdůležitější jsou vztahy v rodině a k okolí, věci jsou až na druhém místě.