Třídění fotek – noční můra nebo ne?

Fotky, jejich množství, uchovávání a třídění je velké téma v dnešní době, kdy běžně fotíme na mobily či digitální fotoaparáty a fotky přibývají geometrickou řadou. Občas nostalgicky vzpomínám na doby, kdy jsme měli na dovolenou k moři jeden film o 36 snímcích a to nám stačilo na celý pobyt. Jaké snadné třídění a tvorba alb!

Tehdy mě to opravdu bavilo. Ráda jsem fotky třídila, vytvářela různá alba a koláže z fotek a prospektů či pohledů. Často jsme i fotky prohlížela a vracela se k nim, protože množství bylo lehce zvládnutelné.

Jenže s příchodem digitální fotografie se vše změnilo. Fotek začalo být prostě moc.

Po narození dcery se fotky staly mým velkým nepřítelem. S jedním dítětem jsem jakžtakž s vypětím sil fotky stahovala a třídila a každý rok vytvořila fotoknihu s výběrem těch nejlepších fotek za daný rok.

Se dvěma dětmi jsem ale na fotky rezignovala. V tom kolotoči na to nebyl vůbec čas a přiznám se, že ani chuť. Prostě jsem je nestahovala, netřídila a čím utíkaly dny, měsíce a roky, tím jsem propadala větší panice. Dokonce jsem si pár měsíců jako inspiraci ponechala na psacím stole památeční knížky „Mých prvních pět let“ pro obě děti, jako inspiraci, abych se do toho konečně pustila.

Bohužel se tak nestalo a asi po třičtvrtě roce jsem je šoupla zpátky do knihovny, aby ta němá výčitka na mě nekoukala jako první, jakmile se po snídani objevím v obýváku.

Jenže jak dlouho to takto ještě půjde? Přemýšlela jsem před létem. Syn se chystal v září do školy, dcera v létě oslavila čtvrté narozeniny. Řekla jsem si, že na sebe musím být tvrdá a dala si ultimátum v létě začít, jinak děti fotky mít nikdy nebudou a my památku taktéž. Končila jsem totiž rodičovskou „dovolenou“, tak kdy jindy na to budu mít více času :).

Pokaždé, když si děti prohlížely Ondrovy fotoknihy, se Sárinka ptala, proč ona nemá žádnou, bylo rozhodnuto. Musím se na to vrhnout stůj co stůj.

Nejprve jsem musela všechny fotky různě najít. Stahováné na fleškách, externím disku, mobilech, v mailech, wats´upu, viberu, sd kartách různých fotoaparátů, kterými jsme za poslední roky prošly. Však to znáte. Byla toho hromada.

Bohužel jsem se ztrácela v tom, co jsem v nějakém záchvěvu už bylo kdysi stáhla a co ne, tudíž minimálně třetina fotek byla dvakrát.

Jak z toho nakonec ven?

Všechny nosiče jsem postahovala do jedné složky na externí disk. Poté jsem si založila složky s názvy jednotlivých let a fotky roztřídila po rocích. Z nich jsem posléze vytřídila videa a založila tedy paralelní složku VIDEA a pod ní jednotlivé roky.

Pak nastalo velké mazání všeho, co bylo dvakrát či vícekrát.

Následovalo vytvoření podsložek s měsíci a roztřídění po měsících.

Navíc jsem chtěla navázat na předchozí systém označením akcí, tudíž jsem jednotlivé měsíce ještě třídila na NÁZEV AKCE_MĚSÍC ROK.

Nebudu vám lhát, dalo to zabrat. Zabralo to spoustu odpolední, večerů či i miniaturních chvilek, které jsem prostě během prázdnin nějak ukousla.

Ale stálo to za to! Fotkový strašák zmizel!

Jakmile jsem totiž přišla na to, JAK vše roztřídit, šlo už vše mnohem snáz!

Co vám tedy na závěr poradím?

• Rozhodněte se, že se do toho pustíte.
• Dejte si termín, kdy začnete a kolik času denně tomu věnujete.
• Buďte vytrvalí a trpěliví, je to práce na dlouhou dobu, pokud v tom nemáte systém.
• Místo otvírání facebooku po zapnutí počítače, otvírejte složku s fotkami.
• Uvidíte, že první pokrok vás motivuje pokračovat.

Tak a teď už jen vymyslet, co s těmi deníčky… Mých prvních… no však víte… kolik let. Mám nutkání je spálit, protože nejspíš už nedohledám všechna ta poprvé… zoubek, úsměv, paci-paci…

No, uvidíme, pokud bude nějaký pokrok, tak vám dám vědět.

Jak jste na tom s fotkami vy? Podělte se o vaše tipy!