Nepořádek ve formě nedokončených projektů

Možná už jste si toho všimli, že nedokončené věci nám ubírají velké množství energie. Ač se je snažíme někam schovat, aby nebyly vidět, jsou tam stále. Nejen fyzicky, ale i v naší hlavě. Čas od času na nás tento strašák vykoukne a připomene se. A pokud ho opět zastrčíme zpět, bude se nám co chvíli ozývat.

Možná už jste si dost zminimalizovali své bydlení, žije se vám lépe a máte radost z volného prostoru, který najednou vznikl. Ale stále jsou místa či zákoutí, kde je nějaký ten kostlivec zavřený. Zkuste ho najít.

Mohou to být:

• věci na opravu
• věci k dokončení
• věci k rozhodnutí, co s nimi

Všechny si je sepište a pak se rozhodněte, co s nimi. Pokud si chcete udělat větší pořádek i v hlavě, je dobré se s těmito kostlivci vypořádat jeden po druhém. Zde uvádím pár příkladů věcí, které to mohou být a jak s nimi naložit.

Oblečení na opravu

Najděte všechno oblečení, co mu něco chybí – utržený knoflík, dírka, rozbitý zip, zkrácení délky, atd. A nyní si pro sebe řekněte. Má smysl tu konkrétní věc opravovat? Stojí daná věc za čas, za náklady na pořízení chybějící galantérie, za energii, co opravě musíte věnovat? Pečlivě zvažte. Mně se často stávalo, když byly děti menší, že než jsem se k opravě dostala, tak z daných věcí vyrostly. Nakonec jsem si musela přiznat, že na zašívání a úpravy oblečení nemám kapacitu. Co nestálo za opravu, jsem vyřadila, co ano, to jsem nechala opravit. Jednodušší úpravy zvládla babička, složitější švadlena. Od té doby se u oblečení rozhoduji hned. Opravu poté realizuji okamžitě či v nejbližších dnech, vyřazené oblečení si teď bere dcera a vyrábí z jich oblečky pro panenky a plyšáky.

Rozbité hračky

Určitě také v nějakém koutě či v pokojíčku dětí takové najdete. Autíčku chybí kolo, panence noha, plyšák se párá, ze stavebnice se poztrácelo pár dílků, nefunguje ovladač na autíčko a další. Naše děti se postupně naučily s rozbitou hračkou přijít okamžitě, jakmile ji objeví. Výměnu baterek zvládnou samy, složitější opravy manžel. Pokud hračka za to nestojí, jde z domu. Nechci, abychom měli doma hračky rozbité či nekompletní, v tomto jsem nekompromisní. Podívejte se tedy, zda nemáte nějakého kostlivce v podobě hraček čekajících na opravu a pokud ano, udělejte to hned – hračky opravte či ihned vyhoďte!

Rozlepené věci

Jedním z čekajících projektů mohou být věci na slepení. Rozlepené knížky, výtvory dětí, součástky hraček, co čekají na lepidlo jako na smilování. Občas na lepidlo čeká i něco v dalších částech bytu. Objevte všechny tyto věci a dejte se do díla, slepte či vyhoďte. Uvidíte, že něco, co na vás týdny čekalo, ve skutečnosti zabere pár minut, aby bylo opět použitelné.

Sportovní potřeby

Píchlé kolo, nefunkční brzda na koloběžce, vyfouklý míč, rozpletená tenisová raketa. Máte doma něco takového? Sežeňte potřebné součástky k opravě, pusťte se do toho nebo odvezte věc do servisu. K čemu nám jsou sportovní potřeby, když je nemůžeme používat? Že už je nechcete? Tak pryč s nimi z domu!

Opravy v bytě

Pokreslená zeď od dětí, uvolněná úchytka u komody, kapající kohoutek v koupelně, nefunkční lampička, kynklající se polička,… Rozhlédněte se kolem sebe, kolik takových věcí vidíte nebo o nich víte? Připište na seznam, co k opravám bude potřebovat, vše pořiďte a pusťte se do akce. Pokud sami nezvládnete, sežeňte někoho, kdo vám s tím pomůže.

Věci k dokončení

Bývají často něčím, s čím jsme začali, ale zatím do finální podoby ještě něco zbývá. Může se jednat o nedokončená alba s fotkami, nezaložené dokumenty, nedodělané daňové přiznání, ale třeba i neodnesené vytříděné věci z domu, nedokončený swap věcí či prodej, neodhlášené newsletery či zákaznické karty, nepřesazené kytky. Zvažte, zda stále má smysl daný projekt dokončit či ztratil svůj význam. Vypořádejte se s ním jednou pro vždy.

Věci k rozhodnutí, co s nimi

Určitě už se vám to taky stalo. Vytřídili jste nějaký prostor, ale zbylo pár věcí, u kterých jste váhali. Nevíte, zda ano, či ne, tak je dočasně někde umístíte, že rozhodnutí přijde časem. Jenže, postupně je těchto kupiček několik a místo toho, aby se prostor pročistil, vznikne někde jinde další kostlivec. Věci jen změnily své stanoviště. Co tedy s tím?

Určitě je dobré je nejprve objevit a říci si, že je třeba udělat finální rozhodnutí. Buď věc vrátím na původní místo a budu používat nebo půjde z domu. Je třeba se rozhodnout jednou pro vždy, neodkládat dále svoje rozhodnutí. Pokud si nejste jistí, znamená to NE. Pokud byste věřili v užitečnost dané věci a používali ji, tak by neležela na hromádce s dilematy, že. Dejte těmto věcem konečně sbohem. Pokud se válely někde v hromadě věcí a vy jste si na ně v posledních týdnech a měsících ani nevzdechli, je to jasné. Nepotřebujete je!

Řekněte si, co je pro vás důležitější – volný prostor nebo kupičky haraburd co možná nikdy použijete nebo nedoděláte?

Mým velkým kostlivcem ve skříni byly dlouho fotoknihy.

Po roce a půl na mě vykoukl opět můj strašák v podobě nedodělaných vzpomínkových knížek pro děti. Syn ji měl vyplněnou do 2 let, dcera jen nalepený obrázek z ultrazvuku a otisky nožiček po narození :(.

Trochu jsem koketovala s možností se jich nějak nenápadně zbavit… Jenže dcera je objevila při prohlížení starých alb a dožadovala se vysvětlení, proč ona tam nic nemá. Bylo mi to líto, že jsem tvorbu knížek úplně vzdala.

A tak přišlo velké ROZHODNUTÍ. Dodělám je!!!

Přes víkend jsme vybrali chybějící fotky, rovnou objednali jejich vyvolání. Pak jsme se podívali na otištěné nožičky a ručičky dětí. Chyběly dceřiny z pěti let. Otiskli jsme nyní, je jí šest, tudíž rozdíl roku beru jako detail. Našli jsme ustřižené první vlásky, které byly uložené u sentimentálních věcí.

Pak už jen stačilo vytištěné fotky nalepit a za pomocí těch digitálních v počítači dohledat, co se ve kterém životním okamžiku dělo a dopsat to. Je jasné, že plno věcí jsem již zapomněla, ale doufala jsem, že fotky mi pomohou si vzpomenout alespoň na něco.

Podle průkazky od dětské lékařky a propouštěcích zpráv z porodnice jsme dohledali míry a váhy a přesné minuty narození. Některé věci jsem ale musela odhadnout. Vím, že udělat projekt včas by pomohlo napsat přesněji, jak co bylo. Ale v tomhle jsem si musela říci, že nesmím být perfekcionista. Přišlo mi lepší projekt dodělat byť nedokonale než vůbec.

A tak se nakonec podařilo nad kostlivcem vyhrát! Roky rozmýšlení a strašení v hlavě a pak jen pár dní nad realizací!!!

Tak co, kolik kostlivců se schovává ve vašem domově? Kolik projektů si žádá vaši pozornost? Není na čase je jeden po druhém začít dokončovat? Čas, který strávíte nad jejich dumáním je většinou nesrovnatelně delší než ten, kdy vezmete danou věc do ruky a začnete konat. Zvažte, zda nestojí za to se do toho konečně pustit!