Chcete si vyčistit hlavu? Odjeďte!

Už je to přes měsíc, co jsme zpátky z cest a já pořád přemýšlím o tom, jak žijeme. Vždycky jsem milovala cestování, ale v posledních letech ho značně omezila a vyměnila za čas s našimi malými dětmi.

Cesta mi pomohla si uvědomit, po čem se mi stýská a po čem ne. Přehodnotila jsem způsob našeho rodinného fungování, vztahy se svým okolím i vztah sama k sobě.

Témeř dva měsíce bez telefonu (byl vypnutý po celou dobu a ležel na dně batohu) a téměř bez internetu (připojení jednou či dvakrát za týden na pět až deset minut na vyřízení nejakutnějších věcí), bylo hodně osvobozujících. Umožnilo mi to více vnímat přítomný okamžik, neutíkat do virtuálního světa a nemuset řešit, že mi něco důležitého uteče tím, že nejsem připojená.

To nejdůležitější jsem totiž měla pořád s sebou. Svou nejbližší rodinu, tedy manžela, děti a čas, který je jen a jen náš a můžeme ho prožít naplno, spolu a jak chceme.

Cesta nás hodně stmelila a pomohla nám si uvědomit, že pokud cokoliv rozhodujeme, je důležité, aby v tom bylo dobře nám všem.

Zjistila jsem, že každý problém má své řešení a pokud si budeme schopni udržet dobrý pocit, situace se změní k lepšímu!

Cesta mi též dala odstup od aktivit, které běžně doma provozuji a uvědomila jsem si, které věci mě stále baví, k čemu se chci po návratu vrátit a co už mohu s klidem nechat jít.

Hodně jsem pracovala na vnímání svých pocitů a hledala, co je za nimi. Cesta mi pomohla i vyznat se v tom, kdo je pro mě důležitý a proč a jak přistupovat k různým lidem ve svém okolí, aby mi v tom bylo stále dobře.

Co tím vším chci říci?

Že pokud máme pocit, že jsme přehlceni a nevíme, jak dál, čemu se dále věnovat, s kým trávit čas, hodně pomůže náš odstup, vidět se z větší perspektivy. Chápu, že každý se nemůže sbalit a odjet na dva měsíce, ale i víkend o samotě mimo domov, nám může hodně pomoci rozklíčovat, čemu dále ve svém životě věnovat pozornost a co už můžeme nechat odejít!