Minimalismus a vděčnost

Jak se tak probírám už hezkých pár měsíců naším bytem a zvažuji, které věci potřebujeme a které ne, došla jsem postupně k tomu, že se máme opravdu dobře a nic nám nechybí, spíše jak bych tak řekla… ehmmm, přebývá.

Když jsem třídila svůj šatník a vyházela z něj najednou sto kusů oblečení, objevila se pro mě zvláštní věc. Začala jsem si užívat těch málo věcí, nastoupila radost z toho, že jsem ponechala jen to pěkné a že vlastně všechno, co potřebuji, již mám. Objevil se pocit dostatku a s ním i vděčnost. Vděčnost za vše, co ve svém životě mám. A to jak materiálního, tak nemateriálního.

Jeden večer před spaním vyvstal nápad si pěkně každý večer zapsat, za co jsem vděčná. Kdysi jsem četla, že vděčnost souvisí s pocitem štěstí. Pokud si plně uvědomujeme, co vše máme a cítíme vděčnost, přichází více radosti a štěstí do našeho života.

Koupila jsem si sešit s tvrdými deskami, který má své pevné místo na poličce nočního stolku. A každý večer před spaním pilně zapisuji. Dala jsem si limit minimálně tři věci za den. A ač se mi někdy nechce, tak jakmile sešit otevřu a začnu psát, většinou těch věcí je mnohem více než tři! Pokud se člověk otevře pocitu vděčnosti, zapřemýšlí, co opravdu všechno pěkného se mu ten den stalo, hned vidí svůj život v lepších barvách. A nemusí to být velké věci. Protože ani mně se neděje hromada úžasných věcí každý den. Ale jsem vděčná za každou drobnost, která ten den proběhla.

A za co tedy mohu být vděčná, co si píši? Tak třeba…

Zkuste to, je to velmi jednoduché a účinné. Musím říci, že od té doby, co si pečlivě píši svůj VDĚČNÍK, se cítím opravdu více v pohodě. Jakmile si každý den uvědomím a zapíši to, co je v mém životě pěkné, více se na to soustředím a je mi líp. Jak si více všímám drobných věcí, více si uvědomuji, co pro mě dělají i ostatní. Drobnosti, které je snadné přehlédnout, ale bez nichž by v mém životě něco chybělo. Je snadné přehlédnout, že vám ráno manžel uvaří čaj k snídani a dojde pro čerstvé pečivo, abyste měli co snídat, že odveze ráno děti, aby vy jste mohla běžet, nebo že babička s dědou pohlídají děti, když to potřebujete.

Vděčnost praktikujeme i s dětmi… říkáme tomu OCEŇOVÁNÍ. Každý večer po pohádce před spaním si říkáme, co na dnešním dni oceňujeme. Snažíme se projít svůj den a říci si, co hezkého co se nám stalo nebo podařilo, či kdo pro nás něco hezkého udělal.

Pomáhá to nám všem si uvědomit, že i když je některý den náročný nebo jsou bouřlivější emoce, tak i přesto je něco, co je pěkné… a i když se nám den zcela nepovedl podle našich představ, tak je pořád za co být VDĚČNÝ.

Zkuste to taky, vřele doporučuji!