V sobotu 8. 9. 2018 proběhl první minimalistický festival v Brně. Neváhala jsem ani chvíli, i když to znamenalo cestovat na druhý konec republiky. Na festivalu vystoupilo pět známých blogerů, jejichž stránky sleduji – Alvin Korčák, Patrik Zouhar, Aneta Říkalová, Marcela Sobotová a Jana z Czechzerowaste.
Každý měl své téma, o kterém se rozpovídal. Alvin mluvil o tom, proč má smysl se do minimalismu pustit a ukázal pár zajímavých statistik. Aneta přinesla téma zjednodušení šatníku a kosmetiky a jaký vliv to na ní mělo. Patrik vtipně vyprávěl o svém bydlení v pokoji o 4m². Marcela radila, co s tím, když členové rodiny s vámi minimalistické nadšení nesdílí. A Jana měla přednášku o snížení množství odpadu, které produkujeme a jak moc se to minimalismu týká.
Všichni přednášející rozhodně zaujali.
Zaznělo například:
A mnoho dalšího…
Jasně jsem si uvědomila, že cest k minimalismu je tolik, kolik je nás a každý ji máme úplně jinou. Je opravdu velký rozdíl, když je vám lehce přes dvacet, jste student a máte svůj jeden pokoj, než když je vám jednou tolik, máte rodinu a sdílíte společnou domácnost.
Vzpomínám si na doby, kdy naší první společnou domácností byl irský byt, kde jsme rok a půl pobývali jen s minimem věcí, protože jsme odletěli jen s jedním kufrem a příručním batůžkem. Tehdejší minimalistický způsob života byl skvělý, ale dost nereálný v době, kdy se naše domácnost rozrostla o dvě děti. V tom dobře kontrastovala Marcela Sobotová s ostatními, která je na tom dost podobně a v hodně bodech její přednášky jsem se poznala.
Co jsem si z festivalu odnesla?
Pocit, že to vše dává smysl, že má cesta je správná, i když odlišná od ostatních. Že je dobré hledat tu správnou míru pro sebe i svou rodinu tak, aby nám v tom všem bylo dobře. A také to, že každý extrém v čemkoliv nic dobrého nepřinese. Chuť dále hledat cesty, jak se nenechat pohltit reklamou, okolím, jejich věcmi či nabitým programem.
Je třeba neustále se ptát sám sebe, jak to mám já a jak to chci mít a hledat to nejlepší pro sebe a svou rodinu.