Jak se žije bez rozbitých věcí… aneb můj měsíc bez pračky

Od té doby, co minimalizuji, se snažím fungovat bez rozbitých věcí. Neznamená to, že doma nic nerozbíjíme, ale pokud rozbijeme, tak jsme prostě bez té dané věci co nejdelší dobu. Ve většině případů zjistíme, že můžeme žít úplně bez ní a nijak nás to neomezuje.

Plno věcí bereme jako samozřejmost a vůbec nepřemýšlíme, že bychom je v životě neměli. Ještě tak naše babičky či prababičky, ale my? V dnešní moderní době, kdy máme všechno, vznikají nové vymoženosti, věci koupíme bez mrknutí oka i z pohodlí domova, máme dostatek peněz na vše, co potřebujeme a často utrácíme za to, co nepotřebujeme.

Jedná se o věci, které běžně používáme, protože jsme tak zvyklí a nepřemýšlíme nad nimi. Prostě doma jsou. Ale pokud by nebyly, co by se stalo?

Zkouším na sobě JAK SE DÁ ŽÍT BEZ NĚKTERÝCH VĚCÍ. Tady je pár věcí, které se nám rozbily a co bylo dál?

Rozbitou STĚRKU NA OKNA jsem už nekoupila. Když se chystám mýt okna, půjčím si od příbuzných vysavač na okna. Sama bych si ho nekoupila, ale je to skvělý pomocník, který stačí jeden do širší rodiny. Když jsme poprvé dostala nabídku ho vyzkoušet, říkala jsem si, že to asi nebude nic pro mě… ale musím uznat, že má hodně do sebe. Tak pokud se chystám na mytí oken, zjistím, u koho z příbuzných skončil a kdy je možné si ho půjčit. Stěrku tedy již nepotřebuji. Sdílení věcí mezi více lidmi rozhodně doporučuji, pokud je to něco, co potřebujete jen jednou za čas!

VYSAVAČ ROOMBA, co jezdí sám. Svého času jsem si ho moc přála, byl to skvělý pomocník a moc se líbil dětem. Jenže po pár letech fungování se rozbil a nový jsem již nechtěla. Jeden vysavač stačí, děti už jsou větší, a tak se již nebojí vrčení. Poměr cena výkon je u klasického vysavače mnohem lepší než u mazlíka jezdícího sám. Navíc náš “VU”, jak mu děti říkaly, vždy jezdil cca 2 hodiny v jedné místnosti, kdežto mně jedna místnost zabere cca 5 minut.

ROBOT NA STROUHÁNÍ – upadl mi nedávno a ulomila se jedna součástka, opravit již nelze. Fungujeme pouze se struhadlem, a i když manžel brblá, že tamto bylo lepší (chlapi mají rádi ta udělátka :), mně rozhodně nechybí.

ROZBITÉ NÁDOBÍ – hrnečky, talířky a skleničky taktéž nenahrazuji. Až jich bude opravdu málo a nebudou nám stačit, tak dokoupíme, ale zatím jich je stále dostatek.

HRAČKY – ulomená kolečka od autíček, rozbité součástky stavebnic, poztrácené korálky či oblečky na panenky také nepořizujeme nové. Syn hraje fotbal, tudíž bez balónu to doma nejde, když jeden píchne, koupíme nový, ale pokud se rozbije autíčko nebo barbíně boty, tak je o jednu věc méně. Nic se neděje.

OBLEČENÍ – zničené tričko, ztracená čepice, děti z něčeho vyrostou. Nejprve hledáme v šatníku alternativu, nosíme jinou čepici, jiná trika. Pokud z něčeho vyrostou, máme další kousky, které ještě sedí, nemusíme mít hned kus za kus a už vůbec ne hned.

PSACÍ POTŘEBY – vypsané fixy, propisky, popsané sešity,… využíváme, co doma máme, nic nekupujeme a pořád je toho dost. Mám zkušenosti s tím, že se zásobami psacích potřeb v jedné domácnosti by leckdy vystačila celá mateřská školka :).

PRAČKA se nám rozbila zrovna v době, kdy byl manžel měsíc na služební cestě. Chvíli jsem panikařila, co teď budu dělat, ale představa zařizování nové pračky se mi ani trochu nezamlouvala.

Hledala jsem na tom něco dobrého a pak jsem si řekla, že to vezmu jako “šatníkovou výzvu” a budu nosit vše, co tam mám… a uvidíme, zda měsíc bez praní vydržíme.

A co jsem se naučila?

Naučila jsem se, že i na běžných věcech můžeme trénovat vděčnost. Nyní, když už pračku opět mám, si užívám její pomoc daleko více než dříve. Vidím, že stále máme věcí dostatek a můžeme i nadále redukovat.

Hned mě to chytlo a pár věcí, co zůstalo na dně skříně, jsem s klidným srdcem vyřadila.

Až se vám příště něco rozbije, zkuste se zastavit a hned neběžet do obchodu nebo okamžitě objednávat novou věc online. Zkuste život BEZ NÍ, tak krásně poznáte, zda ji opravdu potřebujete!